#Ironie ale zároveň ne

[toubledrouble]

Vážení, právě jsem se vrátila z prvního dne výpomoci s organizací krajského kola závodů. Jsem mrtvá. Hodně štěstí mému budoucímu já, protože bude muset vstávat kolem páté, celý den pracovat, jít spát kolem půlnoci, další den zase brzo vstávat a uklízet. Za mě skvělý nápad kterého rozhodně vůbec nelituju (nový příběh do věřte nevěřte)

(dobrá zpráva: měla jsem cool reflexní šátek, ha. Bohužel jsem ho musela vrátit, ale naše posádka si je plánuje sehnat - na výsadky se to bude hodit xd)

[eynhornacademyofwitchcraftr-blog]

Shim Changmin

Jméno idola: Shim Changmin

Skupina: DBSK

Věk: Zapomenuto

Bytost: Bůh - Zlo

Pozice: Učitel Sexuální magie

Příběh postavy:

,, Naplnili jste číši mé tolerance až po okraj. Neustále jsem se pohyboval ve vašem stínu, lehce přehlížen. Avšak přeci jenom nedovolím všem nadále přehlížet mé jméno. Já jsem nedílnou součástí života každého žijícího tvora. Hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle jeho skutků. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední. Vězte, že s mým návratem budete trpět a celý vesmír s vámi.“   To byla poslední slova, která od něj jeho sourozenci slyšeli. Byl jednou z podstat světa, který společně vytvořili. Problém ale byl, že nedostával dost, neměl dost, ale právě díky své osobnosti chtěl. Jeho podstat byla zlo, to přinášelo všechny vlastnosti, které měl každý jen střípek, kdežto v něm to tvořilo jednu celou, skleněnou plochu. Znávali ho pod množství jmen, některá se báli vyslovit, jiné uctívaly, přesto mu to nestačilo. Své sourozence měl v úctě, jejich kolaborace mu přinášelo uspokojení, ovšem jen zlomek uspokojení jeho existence a to opravdu jen zlomek.   Vytvořili svět, na první pohled dokonalý, ale až moc. Nelíbil se mu klid a harmonie, který Eden pohltil, proto ho tajně měnil. Intrikami a úskoky se nořil hlouběji do nitra zla, které vypouštěl do jejich společného světa a nějakou chvíli se mu to dařilo. Stvořil zlo, stvořil nebezpečí a nástrahy, které podle něj měl každý svět mít, který potřeboval. Přesto, jeho bratr to neschvaloval, kdyby to bylo na něm, celý rok by svítilo slunce, všichni by měli všeho dostatek a květiny pokrývaly celou zem. Jeho sestra na druhou stranu nestála ani na jedné straně, pouze se je snažila krotit, uklidňovat a řídit směrem, který byl pro všechny výhodný, pro všechny? Ne. Jeho srdce se sžíralo touhou vládnout a tvořit svobodně co chtěl. Miloval konflikty, války, utrpení. Všechno přinášel právě on a přesto vždycky prohrál. Právě proto jeho kalich trpělivosti přetekl, hodlal vše udělat podle svého, svůj dokonalý svět, dokonalý podle jeho pravidel a odmítal přiznat realitu slov svých sourozenců.    V okamžiku kdy se od nich odpojil a zpřetrhal pouta jak s nimi, tak s jejich světem, vydal se na jediné místo, které aspoň trochu připomínalo místo, které ho na chvíli bylo schopno uspokojit. Mezi lidmi, lidmi, kteří byli tak snadno náchylní k obrácení ke zlu. Jejich mysl byla zahlcena chtíčem po moci, slávě, po penězích, po věčném životě a právě to byla jeho zbraň. Ze začátku nezasahoval do jejich světa, jen tu a tam pomohl, popostrčil, našeptal a to málo stačilo. Ve světě rozpoutal chaos, nejedna válka byla jeho práce, nenávist a zloba je následovali a takto si získával stoupence. Jeho schopnosti nebyly jen o manipulaci, byl známý i svými schopnosti v boji. Vlastnil dva zlaté meče, vykované ve studnici kdysi za zrodu jejich země a vlastnil i excelentní schopnost je ovládat a dělal to rád. To byly jediné chvíle kdy se zapojil do dění světa, ve válkách, v bitvách, kdy si užíval pocit horké, čerstvé krve na svém těle, když mu po tváři stékaly kapky těch ubohých bytostí a jeho tělo naplnil adrenalin a vzrušení. Miloval pohled do očí protivníka, když umíral a jeho bytí skončilo právě jeho rukou. Nezapomenutelný moment, kdy se na sekundu zastavil svět a v očích plných života vyhasl ten plamen a objevilo se to nádherné prázdno. Přesně v těchto bitvách si nacházel své bojovníky, právě takhle si našel prvního. Ironie celého bylo, že právě on byl jeho nepřítel. král velkého království, král který měl rodinu, děti, ženu. Milující poddané a prosperující království, dokud se v něm nezjevil on a nezničil vše co měl. Pomalu ho obíral o vše, o štěstí, o prosperitu, o lásku lidi. Přinesl mu utrpení a nemoc, jeho země ubíjel mor, hlad a smrt. Z počátku nevěděl proč, proč se to stalo zrovna jim. Vinnu dával bohu, vinnu dávali lidé králi, nenávist rostla a v ulicích, jindy klidných a nádherných zavládl chaos a násilí. Lidé se vraždili pro kousek chleba, rodiče zabíjeli své děti a král se víc a víc nořil do šílenství svého osudu, až dokud se Changmin neukázal. Král ho zaujal svou krásou, houževnatostí, tvrdohlavostí a v neposlední řadě svým zoufalstvím. Utkali se, dal mu možnost zbavit se utrpení, nalhal mu sliby o tom jak odejde a nechá jeho zemi být, když ho porazí. Král nevěděl že je bůh, možná měl podezření, ale lidé často popírali i jasné důkazy, protože ve lži je lehčí žít. V den kdy se utkali, nebe ovládala bouřka, blesky roztínaly oblohu jako jejich meče, které se o sebe křížily. Král bojoval dlouho, snažil se, bojoval za svůj lid, bojoval za svůj domov, ale v posledních chvílích ten boj jeho srdce vzdalo, naplněno beznadějí. Když jeho tělem projelo božské ostří a první kapky krve mu stekly z koutků, usmál se. Zlo by ho zabilo, kdyby se král nezačal smát, usmíval se a díval se mu zpříma do očí, vyzýval ho i v momentě své smrti a to ho donutilo přitáhnout si jeho tělo k sobě, přiložit rty k jeho uchu a našeptat mu slib. Slib věčného života, slib neskutečné síly, bohatství, moci.. Za jednu věc a král jí slíbil. Ten slib byl krutý jak jen může být, ale nesl váhu toho co za něj dostal. Mladý král během večera, který mu bůh dal vyvraždil svou rodinu, své děti i manželku a zapálil hrad. Zničený a na pokraji šílenství se vrátil k tomu, kdo mu to způsobil, padl na kolena a odevzdal se mu, odevzdal mu duši i tělo a tím se další den zrodil jako první polobůh, jako první generál.  Nevybíral si nikdy jen tak někoho. Jeho stoupenci museli být něčím zajímavý, něčím jedineční a z nich tvořil bytosti temného světa, který hodlal přivést do Edenu.   Těmto bytostem, polobohům, udělil post svých generálů. Ti už za dob králů a císařů hýbali děním světa, politiky, nástupnictví, přesně podle toho, jak jejich pán chtěl a zároveň nikdo netušil, kdo za tím opravdu stojí. Ale Changmin nebyl nikdy spokojený. Nikdy neměl dost a proto ho i tohle časem začalo nudit a tak udělal jediné možné rozhodnutí. Vrátit se do světa kam patřil. Do Edenu.   Nebyl ale hloupý, bylo mu jasné, že jeho návrat nebude tak lehký. Znal své sourozence a hlavně znal svou sestru. Potřeboval si získat její důvěru a proto jí o svém návratu řekl až těsně před tím, než vše přichystal. Jeho plán byl vskutku lehký, alespoň v jeho hlavě a představách. Přišel sám, rozhodně to tak hodlal zahrát.Přesto ale ve svých plánech nezapomněl na jednoho ze svých generálů. Toho prvního, nejsilnějšího a zároveň nejkrásnějšího, kterému dal jeden jediný úkol.   S tímhle vstoupil na zem svého domova a vdech známé vůně svého světa, svého. Světa, který hodlá udělat svým, i za cenu největší. Z hlavy nechal sjet černou kápi, která halila jeho tvář a v okamžiku stál před prahem své sestry, aby se po dlouhé době mohli znovu setkat.

[fleuer]

John Berger / ZPŮSOBY VIDĚNÍ

KAPITOLA 2 / 3 

                           Druha kapitola je jakýmsi obrazovým úvodem do kapitoly třetí. Můžeme zde vidět různá zobrazení ženy z různých století.

                           Jak už napověděla předchozí kapitola, třetí kapitola se zabývá rozborem ženy. Spisovatel se zabývá postavením žen, jak jsou vnímaný, jak se vnímají sami, a čím se liší od mužů. Podle Bergera vystupňováni můžu závisí na příslibu moci a naopak vystupování ženy vyjadřuje její vlastní postoj vůči sobě samé a vymezuje, jak k ní může či nemůže byt přistupováno. Narodit se do tohohle světa znamená, narodit se do državy mužů. Neustále se zde opakuji teorie, že žena na dvojí roli – dohlížejícího a dohlíženou, nebo že muž hledí na ženu a žena na sebe pohlíží jako na spatřenou. Nejsem si jista, že to platí pouze pro ženy.

                           Zkoumání tématu ženskosti přivedlo spisovatele dá se říci na prvopočátek, k Bibli. Tam se dozvídáme, jakou má pozici žena na světě už od začátku. Je podřízena muži a muž zástava pozici Boha, a moment studu se stává častým námětem pro umělce. Celkově žensky akt se stává oblíbeným typem obrazu. Zuzana a starci, Paridův soud, Marnost. Tyto obrazy z části zesměšňuji ženy, které jsou na nich zobrazené ale zároveň ta naha ženská těla jsou zobrazeny mužem pro mužské oči. Jsou zobrazeny jako svůdnice koukající na diváka, jakoby tu byli jen pro něj. Jaká ironie.

                            Dále se setkáváme s otázkou nahosti. Co znamená? Znamená být sám sebou? Odhodit masku? Myslím si, že nahota pro každého z nás znamená něco odlišného zvlášť v této době, kdy si můžeme dovolit o tom diskutovat.

                            Už od samého počátku kapitoly mi přijde opravdu zvláštní, že to jak se na sebe žena diva a je vnímaná popisuje muž. A jeho text působí spíše jako tvrzeni než snaha pochopit jestli to tak opravdu je. Jakoby čerpal z historie a že svých subjektivních názoru. Ale ne u všeho. U některých témat jsem cítila, že se snažil přijít problému na kloub.

[azar-dragneel]

Recenze: Steins;Gate 0

Textová verze recenze visual novely Steins;Gate 0, kterou najdete na YouTube:

Dnes se podíváme na pokračování jedné populární hry o cestování časem. Když se v roce 2011 vysílala animovaná verze původní hry, získala si mě natolik, že jsem se rozhodl počkat a celý příběh si zažít v původní podobě.

Řeč je o Steins;Gate a tenkrát to byly to dlouhé dva roky, než vyšel anglický překlad! Ale pak jsem se ponořil do příběhu Okabe Rintaróa, který chodí v bílém plášti a hraje si na šíleného vědce, aby se jednoho dne dostal na stopu skutečného spiknutí a jeho jedinou nadějí se stala mikrovlnka posílající zprávy do minulosti, díky které se jemu a jeho přátelům podaří nakonec všechno zachránit - nebo také ne, to už záleží na vás.

Příběh

Příběh původního Steins;Gate začal jako komedie a postupně temněl, jak se Okabe vracel v čase a vždy se něco zvrtlo, takže se zdálo nemožné zvrátit osud. Steins;Gate 0 začíná právě tady, na konci kdy Makise zemře a on se už nechce vracet, ale rozhodne se na všechno zapomenout.

Na začátku může být těžké se s Okabem sžít, když by prostě mohl vlézt do toho robota (ehm) do stroje času a něco udělat, ale z hlediska příběhu to dává dobrý smysl. Má za sebou měsíce strávené v časové smyčce, kdy se marně snažil všechno zvrátit, takže už to nezvládá.

Okabe pověsí bílý plášť na hřebík, chodí k psychologovi a snaží se žít normální život. Alespoň do té doby, než na konferenci potká doktora Leskinena z americké univerzity, kde působila Makise, který spolu se svou asistentkou Maho představí světu umělou inteligenci vytvořenou z lidských vzpomínek. A co čert nechtěl, mají také umělou inteligenci vytvořenou podle Makise Kurisu, takže se Okabe musí opět postavit své minulosti a Makise se mu vrátí v podobě aplikace do telefonu. Netrvá to dlouho a vrátí se i velké spiknutí, které chce znalosti Makise zneužít, a dobrodružství může začít!

Byl jsem zvědavý, jestli se tvůrcům podaří vystoupit ze stínu úspěšného prvního dílů a vymyslet nový, vlastní příběh. Nápad s umělou inteligencí je skvělý a pozdější scény mezi Okabem a virtuální Makise, která ho nezná, patří k těm nejlepším ze hry. Něco podobného jako Okabe zažívá i Maho, pro kterou byla Makise vzorem a zároveň nejlepší a zřejmě jedinou kamarádkou. Oba se svým způsobem k Makise v počítači upínají, zatímco se ona snaží dát Maho s Okabem dohromady…

Ale na to všechno není nikdy doopravdy čas. Například po úvodní konferenci už nikdy neuvidíme druhou umělou inteligenci, vytvořenou podle Maho. Nikdy si nebude povídat sama se sebou, s Okabem, s Makise… Proč?

Steins;Gate 0 svým začátkem i koncem navazuje na původní hru. Začátek je docela jiný, ale ke konci se opět vracíme do známých kolejí, zvraty se vrší jeden na druhý a přišlo mi, že ani autoři v tom nemají úplně jasno. Samotný konec hry přichází náhle a podobně jako na začátku můžete mít problém se sžít s tím, proč zrovna tohle je happyend. Okabe si pošle zprávu do minulosti a konec, není tam ani ukázáno, jak díky tomu skončila původní hra. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že Steins;Gate 0 by fungovalo lépe jako alternativní verze nebo úplně nezávislý příběh.

Postavy

Co si budeme povídat, i příběh původní hry byl trochu překomplikovaný. Co ale stálo za to, byly hlavní postavy - u každé jsme navíc viděli jejich možné osudy, takže bylo opravdu těžké jim nefandit.

Steins;Gate 0 se snaží prodat všechny známé tváře, a tak je napínavý příběh často přerušován scénami typu “párty v laboratoři”, “Daru jde na rande se svou budoucí ženou”, a podobně. Samozřejmě, že uvolněnější scény jsou potřeba, ale staré postavy už dobře známe a hra tak působí značně natahovaně, což mě zamrzelo.

Z nových postav mě nejvíce zaujala Hijadžó Maho, bývalá kolegyně Makise, která pořád žije ve stínu své geniální kamarádky. V příběhu má podobnou roli jako Makise v původní hře, vedle Okabeho má nejzajímavější příběh, ale zároveň je odsunuta na vedlejší kolej, protože Steins;Gate přece není o ní, ale o Makise, což je jakási meta-ironie celé hry. Chudák holka.

Závěr

Stojí tedy Steins;Gate 0 za zahrání? Pokud původní příběh neznáte, začněte nejprve tam. A pokud se vám líbil a chtěli byste pokračování, tak Zero stojí za pokus, jenom nečekejte stejný zážitek.

[herbstvintage]

Podolská zo sekáča alebo čo skutočne vidíte na dobovej módnej prehliadke.

Čo by ste povedali na to, keby som vám tvrdila, že na hornom obrázku je originál od Alfonza Muchu a pozývala vás pri tom na výstavu niekoľkých takýchto Muchových originálov? Asi by ste na mňa znechutene pozerali, lebo vy veľmi dobre viete, že toto nie je Mucha a že to vonkoncom nie je originál. A zároveň by ste sa pohoršovali nad tým, ako môže niekto zavádzať a nazývať tieto diela Muchovými originálmi a ešte ich vystavovať? Vy predsa na výstave chcete vidieť pravého Muchu, ťahy jeho ruky, farby, ktoré použil, cítiť ten posvätný okamih, keď na vás dýchne dych dejín cez obraz, ktorý raz vlastnými rukami vytvoril veľký majster. Načo sa budete pozerať na bezvýznamné obrážteky? No, a takto nejako podobne vnímam ja taký ten nešvár, ktorý sa nám v našej malej domovine rozmohol - dobové módne prehliadky.

Zameriam sa na tú ostatnú, poriadanú Starým mestom, v ktorom žijem a platím dane aj na takéto treskúce estrády. Už dlhšie sledujem snahy rôzných odborníc a odborníčok predstavovať ctenému publiku módu minulého storočia, hlavne jeho prvej polovice, sledujem tu mieru diletantizmu, ignorácie a neschopnosti a hryziem si do jazyka, ale až tento počin ma dohnal k napísaniu tohto blogu.

Nuž, teda, dejiny odievania sú mojim koníčkom odkedy si pamätám. Vyrastala som v prostredí plnom starožitností a starých šiat, ale zlomový bod prišiel vedy, keď som z domácej knižnice vytiahla knihu fotografií od Karla Plicku s názvom Slovensko. Plicka na nej fotil slovenské mestá a dediny, no hlavne fotil ľudový odev. V tom čase už tušil, že stojí pred dobou, kedy sa stáročný život vidieka v jeho originalite a čistote končí a preto chodil slovenskou krajinou a zaznamenával pre budúce generácie čírosť krásy slovenského kroja. Fascinovala ma rozmanitosť krojov, každá dedina mala svoje unikátne znaky, každá fotka bola iná, originálna a ja som vtedy pochopila dôležitosť detailu. Že detail je to, podľa čoho rozpoznáš kam zaradiť daný kroj, že detail je kľúčom k dešifrovaniu geografickej náležitosti, že detail je symbolom doby a miesta odevu. A keď som neskôr v živote začala spoznávať detaily odevu mestského, pochopila som, že jedine cez neho bezpečne spoznám dobu, v ktorej odev vznikol, ale aj dôvod, prečo vznikol a význam, či dokonca symbol detailu. A tu sa dostávam k pointe. Keď som navštívila rôzne prehliadky o móde a odievaní v Londýne, Viedni či Prahe a mohla sledovať skutočné dobové originály, na ktorých som videla všetky tie detaily, ktoré som dovtedy videla len na obrázkoch, neskutočne ma to posunulo v mojich vedomostiach. Vedela som si to totiž predstaviť, videla som kumšt, všetky tie výstrelky, siluety, pekuliárne strihy, látky a materiály, ozdoby, všetky tie drobnosti a fičúrie. Detaily, ktoré sú typické pre to ktoré obdobie. Videla som ich naživo. A ako sa vraví, lepšie je raz vidieť ako stokrát počuť.

Ale vráťme sa k našim dobovým prehliadkam. Na našom pieskovisku, kde sa všetci poznáme a vieme, čo môžeme jeden od druhého čakať, je vlastne nemožné nevšimnúť si, ak má niekto rovnaký záujem ako vy. A čo sa týka dejín odievania, je tu skutočne málo ľudí, ktorí sa vyznajú. Omnoho viac je tu však tých, ktorí si MYSLIA, že sa vyznajú, ktorých vedie premiera sebavedomia a narcizmu, túžba vyzerať lepším a chytrejším ako v skutočnosti som, či napokon je to len tá stará dobrá cesta do pekla dláždená dobrými úmyslami. V rauši narcistického presvedčenia, že národ treba edukovať a ten, kto to urobí, som ja sa tu vyrojili “zberateľky” dobovej módy, ktoré si uložili misiu edukovať o dejinách odievania ukazovaním svojich “modelov” na dobových módnych prehliadkach. Tu musím napísať, aký je význam pehliadok dobovej módy. Je to presne tá potreba vidieť naživo ako vyzerá skutočný orginál so všetkým čo v sebe nesie, so všetkým, čo má povedať o dobe (preto dobový) a možnosť vidieť dnes už nevidené či nepoužívané postupy, strihy, techniky, farby a materiály. To je význam dobových prehliadok. Nuž, ale čo môžeme vidieť na tých našich, slovenských? Zameriam sa primárne na obdobie 1920 - 1940, ale neskôr preberiem okrajovo aj iné.

Prvá republika fejku

Naše odbornice si svoje, ako pyšne hovorí jedna znich, “zbierky odevov z dvadsiatych až štyridsiatych rokov” veľmi citlivo a odborne vyberajú (irony on). Teraz vám prezradím ich zdroje, prípadne i návod ako postupovať a na čo sa zamerať, ak aj vy chcete mať svoju zbierku originálov (irony still on):

Nuže:

1) V našich končinách (Slovensko a Česko) sa dejiny veľmi zle správali k archivácii odevu. Okrem niekoľkých hodnotných zbierok hlavne v Česku sa autentické odevy z prvej polovice 20. storočia takmer nezachovali. Je treba preto veľmi pozorne lustrovať všetky tie obskúrne aukro stránky a bazáry, fb burzy a chodiť po burzách starožitností. Vyhľadávať potencionálnych vlastníkov starých šiat. Stojí to veľa času a niekedy i peňazí. V návale harabúrd sa na vás z času na čas môže usmiať nejaký ten vintage, ale väčšinou je v žalostnom stave alebo je to iba nejaká bezcenná handra, ktorá okrem veku nemá žiadnu hodnotu. Nu, takto si veru zbierku nevystaviate. Nechce sa vám a nemáte peniaze. Po zbierke však túžite. Ale odborníčky majú doma takéto naozaj originály, je ich zopár, a sú na ne nesmierne hrdé. Prvým vintageom z aukra sa človek vlastne stáva zberateľom fundovaným.

2) Idete do Prahy a pomôžete si, ako vždy, svojou výrečnosťou, keď si podmaníte majiteľky jeden a pol vintage obchodu v meste. Máte vyhraté, lebo ste tým pádom informované o novinkách. Ide to síce do peňazí, ale máte dobrý pocit, že ste sa stali niečim ako VIP zákazníkom.

3) Zahraničné stránky. To už dosť podstatne lezie do peňazí. Tam sa však zrodí tá spásna myšlienka kúpiť niečo, čo sa na originál iba podobá (prípadne sa podobá minimálne, ale vy sa z toho buď vykecáte alebo sa budete tváriť, že si nikto nič nevšimol) a nestojí to veľa. Teda šmejd. To vás zaujali polyesterové šaty z počiatku 80. rokov za 20 eur (ojojoj, dosť!), ktoré by sa z diaľky, keď to dobre odprezentujete, mohli podobať na nejaké tie late 40s. A tu vás oblaží ten teplý pocit z poznania, že vy ste teda naozaj odborníčka, keď proste viete, ako vyzerajú šaty late 40s!!! Kúpite teda svätý grál, drahokam vašej zbierky a hor sa na domáce, vyššie spomenuté stránky. A zrazu, čáry máry, kupujete jeden model za druhým. Fu, máte ich doma už päť. Jupí! Zbierka sa narodila.

A aké modely si v tomto prípade všímať? Veľmi dobre si zapamätajte výraz 80s does 20s, 30s alebo 40s, bude sa vám pri hľadaní vintage kúskov hodiť. V osemdesiatych rokoch sa móda veľmi výrazne vrátila k looku rokov dvadsiatych a hlavne štyridsiatych. Nu, a naše odbornice sú si plne vedomé tohto významného míľnika na cestách módy a významnú časť svojej dobovej zbierky vyplnia práve takýmito odevmi. Sú tu zastúpené hlavne siluety 40. rokov, menej už silueta 20. rokov. Laické oko divákov usadených pohodlne na dobovej prehliadke prípadne na odbornej prednáške si však tento nevinný detail nevšimne. A s tým naša zberateľka ráta. Ďalej siahne zberateľka na formálny nemecký ľudový odev, teda dirndl. Ľudové nemeck�� motívy sa dostali do bežného odevu a nežne pripomínajú siluetu štyridsiatych rokov. Bývajú často zamatové, a to je predsa sooo vintage! Budú predstavovať zamatové šaty, tak populárne v štyridsiatych rokoch. Dirndlový zamat je pre vintage zberateľky požehnaním.

A tuhľa zopár ukážok 80s does... Nepochybujem, že by sa v našich luhoch a hájoch tieto modely stali krásnou a významnou súčasťou dobových módnych prehliadok modelov prvej polky 20. storočia. Veď sú skoro ako pravé a je tak ľahké ich zohnať. 

A tuhľa náš obľúbený dirdndlový úbor (ktorý bude predstavený na prehliadke  ako vintage zamat)

4) Keďže sa už týmto krokom stávate etablovanou zberateľkou podkutou v teoretických i praktických vedomostiach o dobovej detailáži, podniknete obchodné cesty do nákupných centier. Áno, do nákupných centier, chrámov konzumu. V takej Bershke, napríklad, majú krásne nohavice strihom pripomínajúce široké beach pyjamas nohavice z 30. rokov, alebo v Mangu majú prehoz skoro totožný s hodvábnou piano shawl z dvadsiatych rokov! Tieto modely potom zaradíte do vašej dobovej prehliadky s odborným výkladom. Go for it! A keď sa vám doma model nepáči, vráťte späť, prípadne predajte na burze s celou tou dobovou omáčkou okolo. Vaše obdivovateľky, ktoré sa okolo vás začínajú zbiehať vám budú vďačné za tieto odborné tipy a rady a odkúpia to, čo vám je doma veľké alebo malé a chcete sa toho napochytre zbaviť. Zapamätajte si: dobrá omáčka predá aj smradľavé pomyje.

5) Ušite si. Veď v každej z vás sa skrýva prvorepubliková krajčírka. Zožeňte si knihu starých strihov, ktoré si veľmi citlivo adaptujete na strih dnešný, alebo ten, ktorý prosto zvládate. Takto si ušijete na mieru nejakú tú tubu, kolovú sukničku alebo tie šikovnejšie aj županček z umeleho saténu. Nezabudnite si pri tom vybrať látky, ktoré sú polyesterovou zmesou, lycrou alebo podobnou textíliou z lacnej ropnej priadze. Nevyhadzujte zbytočne peniaze na vlnu, tvíd, hodváb alebo niečo tak jednoduché ako bavlnu. Ušetrené prostriedky potom investujete do doplnkov.

6) Dajte si ušiť. Nájdite si svoj vytúžený model a krajčírka vám ho iste spichne podľa vašich predstáv. A nazvite to ušľachtilo – REPLIKA. Čo na tom, že vaša replika nespĺňa atribúty repliky, teda nie je urobená jedna k jednej podľa pôvodného strihu, nesleduje dobové trendy a postupy či materiály, nevyužíva originálne dobové ozdoby, čipky, gombíky, prípadne iné, kombinovateľné zložky odevu. Čo na tom, že umelinové šaty, ktorých strih rátal s poddajnosťou hodvábu, teraz odstávajú v záševoch tam, kde mali pôvodne ľahko a splývavo padať? Čo na tom, že čínska čipka je tuhá ako sieťka na mydlo? Máte repliku a hotovo! Podobá sa? Podobá. Replikami nahraďte medzery vintage šiat, ktoré ste nezohnali v sekáči, prípadne večerných rób hollywoodskych glamour dív či večernú okázalosť flapper girls, teda modelov, ktoré si z finančných dôvodov nemôžete dovoliť.

7) Sekáč! Alfa a omega každej zberateľky dobovej módy. Secondhandy predávajú použité šatstvo, ktorého vek hádam ani neprevyšuje 20 30 rokov. Dajú sa ale aj tam zohnať kvalitné kusy, niekedy aj zo sedemdesiatych rokov, no vintage tam nenájdete. Po prvé, nie je zámerom sekáčov predávať takto starožitnú módu a za druhé, aj keby do tovaru zablúdila nejaká zhúžvaná nočná košieľka, majiteľka, ktorá preberá šatstvo si to väčšinou všimne, košieľky sa ujme a predá na iných portáloch. Nákup v sekáči má nasledujúci postup: ako odborníčky znalé dobových odevných nuansí, hľadáte na vešiakoch niečo, čo sa podobá. Sú borkyne, ktoré si vyberú šaty, ktoré sa nepodobajú na nič, stále je to iba lycrová halenka čínskej proveniencie s tigrím vzorom, no ich vedomosťami podkutá výrečnosť predmetnú halenku razom zmení na hodvábnu večernú blúzku zo 40. rokov, nad čím budú iste fanúšičky z Fiľakova prípadne Hlohovca precítene ochkať! V sekáčoch si zbierku podopĺňate skoro o všetko. Tie šikovnejšie si dokonca sekáčové šaty môžu pripodobniť želanému výzoru použitím brošní, stúh - ak chýba opasok, prípadne prišitím nejakého vkusného háčkovaného golierika. Mužom treba zásadne kúpiť oblek, to sa rozumie! Veď správny gentleman bez obleku akoby ani nebol mužom. Oblek musí byť z fazóny, teda najlepší je nejaký ten socialistický šedý tesil. Ale obľúbené sú aj obleky, a hlavne saká, 90. rokov, tam boli tie pásiky a dva rady gombíkov. Dĺžku rukávov, prípadne iné veľkostné nezrovnalosti neriešite, prípadne použijete vyššie spomenutú krajčírku vášho župančeka, nech upraví do želaného stavu. Svätyňami medzi sekáčmi v Bratislave sú sekáč na Františkánskom námestí a NOX na Ventúrskej. Tie si nesú so sebou povesť vintage shopov, aj keď sú len lepšími vypimpovanými sekáčmi so šikovnými manažérkami na dobrých adresách. Vy tam ale máte miesto ako keby ste boli inventárom, všetci vás poznajú, volajú vám, keď prídu novinky a vy, dobré duše, dáte vášmu fanklubu vždy dobré tipy na nákup. Ale najprv musíte vybrakovať obchod vy, nenecháte im tam predsa kusy, ktorými potrebujete obohatiť vašu krásne  do dekád sa rozvíjajúcu zbierku. Chvalabohu, prozreteľnosť to zariadila tak, že zriadila sekáče v každom mestečku, preto si každá slovenská zberateľka dobovej módy môže tie svoje krásne „vintage vecičky“ zakúpiť v mieste bydliska. Hádam niektoré aj veria, že v sekáči kupujú vintage, tie vzdelanejšie vedia, že nekupujú, no i napriek tomu tieto svoje akvizície prezentujú na mólach ako originály.

8) Čínske napodobeniny. Hja, kto by ich neznal, naše milé čínske fejky? V Číne zoženiete aj napodobeniny vintage. Takže, prelustrujte internety a určite na nejaké naďabíte. Takto si namiesto zdĺhavej výroby “repliky” môžete razom dopriať flapper úbor, prípadne nejaké tie pin up kreácie. Tie samozrejme veľmi citlivo zakomponujete do vašej prehliadky ako úbor ranNých 50. rokov. V niektorých prípadoch vídať tieto pin-up šatičky na prehliadkach z druhej svetovej vojny (???). Áno, nemusím rozumieť všetkému, a takému nadržanému milovníkovi vojenskej histórie v uniforme SS je to v celku jedno, hlavne že sa mu tam skrúcajú baby na hlavni húfnice. 

Ukážka čínskych fejkových vintage šiat.

9) Vietnamská búda na Miletičke. Každej odborníčke na dobovú  módu nesmie újsť ani skulinka, kde by mohla naďabiť na dobové kúsky. Sandálky na platforme „ala 40te roky“ za babku. No, nekúp to!

A potom príde ten deň, keď sa vaša roldorka pekne nafúkne a vás hreje pri srdci to sladké poznanie, že ste sa stali zberateľkou a čaká vás ďalšia stanica – stanica edukačno-prezentačnej činnosti. Veď predsa musíte spoločnosti ukázať ako žili ich prababičky, aká bola tá doba dám a gentlemanov, doba dávno minulá, o ktorej my už  nič nevieme. Je to vaša povinnosť ukázať tieto poklady z truhlíc na povale aj tým zrobeným ženám v teplákoch kdesi v Ožďanoch.

 Ale pozor!

 V dobách dávno minulých by žiadna dáma nevyšla von bez doplnkov!!! Doplnky nakupujte sústavne a nepretržite. Klobúky rôznych tvarov a kvalít, rukavice, s tými zimnými problém nebude, a tie háčkované už dnes ľahko dostanete, čipkované nájdete na rôznych karnevalových stránkach a pre fajnšmekerky ponúkne každá miestna galantéria elegantné strečové saténové dlhé rukavice. Kabelky  - rôzne pompadúrky a psaníčka, na veku nezáleží, z diaľky to nikto nezbadá. Topánky – to je veľká téma: už spomínané platformy od Vietnamca na Miletičke nestačia. MUSÍTE si zadovážiť topánky na remienkové zapínanie na nárte. Musia byť tzv. „téčkové“, teda tie, ktorých remienok prechádza koženým tunelom, a tak sa spájajú s vlastnou topánkou a vytvárajú tým tvar písmena T. Veľmi sa podobajú na flapper topánky, takže to je must. Tie všímavejšie z vás si zaiste uvedomili, že topánky na spoločenské tance mocno pripomínajú večernú obuv 30. a 40. rokov. A tiež sa dajú kúpiť v Číne. Potom sú tu rôzne obdoby oxfordských topánok zo Zary alebo Terranovy a tiež poltopánky na opätku vpredu s viazaním, ktoré sa vyrábali dakedy v 70. rokoch a pripomínajú topánky 30. a 40. rokov, ale kľudne také nájdete aj u Baťu. A povedzme si pravdu, čo je od Baťu, je dobové stále! Na topánky si, prirodzene, vyhraďte viac času. Nie vždy vám topánka sadne, nedá sa upraviť, je to preto náročnejšie. Ďalej musíte mať klobúk. Kupujete všetko, klobúky rôznych tvarov a veľkostí. Vyhliadnete si nejakú miestnu tvorilku, ktorá vám vyrobí pár vkusných fascinátorov a lodičkových klobúčikov. Ak máte šťastie a dostane sa vám do rúk lodičkový klobúk, aký mala na hlave Marie Rottrová vo filme Neberte nám princeznú, šikovne si ho prerobte na vašu veľkosť, vložte naň ešte nejaké tie kvety a čipky a máte krásny dobový klobúk, ktorý by bol raritou už vtedy, nie to ešte dnes! Bižutéria je nevyhnutnosť, majte vždy náramky, korále a náušnice, ste predsa dámy! Nezapodievajte sa bakelitom, kostenými či sklenenými bižutérnymi výrobkami, pravé šperky neriešte vôbec. Stačí umelina na gumičke, prípadne lacný štrás. Aha, a perly, čo by to bolo za dámu bez perál? O ich pravosti nebude nik pochybovať. Kvety a pierka do vlasov. Čelenky sú klišé, to vy ako odborníčka viete, ale pre istotu vždy nejakú veľmi inteligentne dáte na hlavu modelečky s dlhými vlasmi. Do čelenky patria pštrosie perá, ako inak. Turbany, klobúky z Makyty, musia sa aspoň trochu podobať, ale to vy predsa viete. Ak sa nepodobajú, tvoríte do požadovaného tvaru. Veľmi vďačné sú poľovnícke klobúky. Tie keď správne sčapíte a správne pricapnete na hlavu, razom máte štramácky klobúčik neskorých tridsiatych rokov. Hotová Marlene! Baretky. Dajte si ich na hlavu tak, aby ste ich mali na hlave len nežne položené. Kožušiny. Nesmúťte, ak sa hneď nedostanete k líške alebo norku. Postačí vám na začiatok umelá pelerínka z Číny, tzv. leskimo, prípadne kožušinový golier zo zimného kabáta. Keď si ho umne obkrútite okolo polyesterových večerných šiat zo sekáča na Františkánskom, budete skoro ako Vivien Leigh.

Každá žena môže byť Adina!

Aká je vlastne motivácia týchto fejkových zberateliek vydávať svoje pochybné zbierky za pravé, robiť s nimi prehliadky a prednášať o nich na prednáškach o dobovej móde? Dôvodov môže byť viacero. Hádam najsilnejším motívom je túžba vystúpiť zo svojho priemerného šedého sveta, byť niekým lepším, múdrejším a krajším, tá odveká túžba plebejca vstúpiť do lesku salónov. Na konci dňa je z toho iba trápny pocit maškary, ktorej čuhá slama z vrecka. A čím menej originálov, tým viac sebavedomia, tým viac prezentovania, viac hlasu. Spoločným bodom týchto zberateliek je, že každá z nich vlastní nejaký výnimočný kúsok. Väčinou to býva bájny model od Podolskej. Buď je to model rovno od Podolskej (čo budeme vymýšľať, šak nikto to nezistí), alebo ušitý krajčírkou, ktorá šila u Podolskej, prípadne sa učila u Podolskej krajčírky -  takéto šaty sú automaticky uvádzané ako modely od Podolskej. Potom sú tu naše známe repliky šiat od Podolskej, ktorých originál ale nikto nikdy nevidel. Ďalej sú tu šaty od Adiny Mandlovej. Jedna pani v Českej republike išla dokonca tak ďaleko, že v nemenovanom internetovom vintage obchode si zakúpila originálne ružové čipkované večerné šaty a automaticky ich vyhlásila za šaty, ktoré mala na sebe Adina Mandlová vo filme Přítelkyně pana ministra. A neštíti sa tým pochváliť aj v novinách. Je úplne samozrejmé, že z každého muža, ktorý sa navlečie do obleku, dá si o číslo menší klobúk, o číslo väčšiu košeľu a motylíka na gumičke sa razom stáva Oldřich Nový. A staré dobré časy noblesy a elegancie sú tu.

Mne takéto veci vadia. Vadí mi to, že sú ľudia, ktorí vedome klamú a zavádzajú iných ľudí, ktorí neváhajú vydávať nekvalitné odevy za kvalitné originály. Vadí mi, že im nerobí problém prednášať o veciach, ku ktorým nemajú ani toľko úcty, aby si ich skutočne zadovážili a nemajú úctu ani voči ľuďom, ktorí sa v dobrej viere prídu na ich prehliadky pozrieť, lebo chcú vidieť, ako sa ľudia obliekali a od odborníčok automaticky očakávajú, že im to ukážu. No, neukážu. Prehliadky dobovej módy sú tu na to, aby nám ukázali odevy danej doby, nie napodobeniny, fejky, umeliny, rádoby repliky. Návštevník chce vidieť kabelku z jašterčiny, šaty z pravého hodvábu strihu typického pre 30. roky, pravý norkový kožuch alebo saténové šaty z dvadsiatych rokov s vyšívanými korálkami a skutočné flapper topánky zo zlatého brokátu. Inak je to len sprosté klamstvo. Ak niekto nemá peniaze na originály, prečo sa rozhodne vlastne prehliadky robiť? Ak sa takto niekto vyštafíruje v súkromí na ples alebo inú spoločenskú akciu, je mi to ukradnuté, nikomu tým neškodí, len sebe, ak to ale niekto prezentuje ako originály a robí prednášky, za ktoré si poprípade ešte vypýta peniaze je to, ako sa u nás pekne vraví, chucpe.

Móda storočiami.

A po tomto nevyhnutnom úvode sa vráťme k našej prehliadke, na ktorej sa prezentovali naše odborníčky.

Nebudem písať o modeloch odevov renesančných a barokových. Jedna skupina tam prezentovala ranobarokový či renesančný uhorský odev. Pridávam na porovnanie len obrázok ženského uhorského odevu z tej doby a obrázky z prehliadky tu a tu. Urobte si obraz sami.

Človeku až srdce plesá, keď vidí tie prepracované repliky, ktoré mu napovedia mnohé o móde raného baroka v Uhorsku. (irony on)

Po tejto sekcii nastúpila prehliadka modelov kostýmového štúdia Elijana. Majiteľka tohto štúdia o sebe na webovej stránke píše: „...tvorí a vedie kostýmové štúdio, v predošlých rokoch sa venovala aj módnej tvorbe a zúčastnila sa rôznych návrhárských súťaží, no predsa len ju viacej bavilo oživovať históriu cez krásne a veľmi prešpekulované odievanie časov minulých.“ Hm, keď sa tak človek preberá jej prešpekulovanými historickými kostýmami, nevie, z čoho mu sánka  padá najviac. Toľko historických chýb, nedostatkov, nekvalitné prevedenia, zlá farebnosť, pocit maškarného plesu... to všetko nám naša pani odevná návrhárka ponúka v prešpekulovaných modeloch, ktoré majú oživovať históriu. Takéto lacné a priam vulgárne modely má hádam len kultový fundus Matice slovenskej. Na karneval super, na serióznu prehliadku o dobovej móde sotva. Ako čerešnička na torte sú popisky k jednotlivým kostýmom, kde šaty evidentne z tridsiatych rokov pani odborníčka nazýva ako šaty z rokov päťdesiatych, šaty z dvadsiatych ako šaty zo štyridsiatych a podobne.

Pani Elijana tu mala ��kostýmy” aj barokové, no hlavne zastupovala celé 19. storočie až po secesiu. Ak by 19. storočie bol jeden nepretržitý maškarný ples, mala by prehliadka štúdia Elijana bod k dobru za orginalitu.

“Repliky”

Je mi nesmierne ľúto, že si musím túto bombu vybúchať hneď na začiatku, ale postupujem podľa období 19. storočia. Toto by mal byť empír. Odhliadnúc od úplne zlého vyčančaného strihu, nevhodnej látky, farby, lacných čipiek a doplnkov z umeliny, rukavíc z einkesselbuntes ma totálne vypol klobúk. Neviem kde v prebohatej studnici poznatkov pani Elijany sa vzala idea, že nežnej a éterickej bytosti empíru nasadí na hlavu niečo, čo pripomína pokrývku hlavy Pilgrim Fathers keď zakladali prvú americkú kolóniu v Plymouthe.

Tuhľa je ukážka ako by mala vyzerať dobová replika empírových šiat, vhodná na dobovú prehliadku.

A tutohľa, aký svieži biedermeier!

Pani kostýmová historička zrejme myslela toto.

Ideme ďalej.

Šesťdesiate roky 19. storočia, viktoriánska móda. Klobúčik sa už jemne približuje k už zmieňovanému klobúku Marie Rottrovej. Dole obrázky na porovnanie. Všminime si hlavne pokrývky hlavy.

Pri tomto modeli bol prítomný aj pán.

Žeby to malo byť toto?

Pri tomto modeli som dlho váhala. Keďže som na prehliadke nebola a všetko sledujem len cez fotografie tejto veleakcie, nebolo nikoho, kto by mi povedal, že aké obdobie má zastupovať táto róba. Podľa toho náznaku vypolstrovaného zadočku zrejme turnýru. 

Teda toto

Tu bol zastúpený tiež pán a jeho model považujem za druhú bombu prehliadky pani Elijany. Nie len, že jeho frak, či čo to vlastne je, je dobovo úplne nemožný, ale je tak krajčírsky odfláknutý, že by som to hádam spichla aj ja s mojimi krivými ručičkami. 

Pri mužských modeloch je zlé úplne všetko. Miera ignorácie nákrčníkov je tiež fascinujúca. Pozrime sa ako by mal vyzerať dobovo oblečený pán 19. storočia na dobovej prehliadke.

Zrejme najobľúbenejším obdobím pani Elijany je secesia. Má vo svojej ponuke veľa secesných modelov, dáva im také láskavé pomenovania ako “secesia titanic ružovo čierne”, v preklade ružová načančaná umelina s gýčovými čipkami s klobúkom z cirkusovej manéže. Vskutku, veľmi romantické.

“Secesia škoricová káro” Tento model okolo secesie ani neprešiel.

Zrejme to malo byť niečo takéto

“Secesia saténové sako”, hneď dvakrát, je mojim secesným topom! Hlavne preto, že nemá vôbec oporu v dobovej odevnej realite a nenašla som nič, čo by sa tomuto bizáru nejak priblížilo. Jedine iba lacný bordel na začiatku divokých 90. rokov.

Na základe týchto odborných výstupov pani Elijany jej odporúčam sa dovzdelať, prípadne naozaj podnikať iba na poli karnevalov a neopíjať poctivých ľudí svojou rozprávkou o dobovej móde. Pretože secesia vyzerá asi takto.

Tuto ešte ukážeme secesného muža, lebo jeho neprítomnosť v prehliadke pani Elijany silno evokuje jej bezradnosť v tom, že si vlastne ani nevie predstaviť, ako by taký muž mal vyzerať.

A ešte spoločné foto.

Nebe a dudy, však?

Šidím, teda som!

A týmto sa dostaváme k záveru tohto rozsiahleho blogu, teda k našej starej dobrej fejkovej zbierke dobových originálov. Pani, ktorej zbierka patrí, o nej tvrdí, že je to zbierka odevov z dekád 1920 až 1940. Ehm. Pani už je zbehlá v “odborných” prednáškach na túto tému, ku ktorým si zatiaľ vždy pozvala jednu zberateľku z Moravy, ktorá má naozaj veľkú a krásnu zbierku originálov. Na jej modeloch potom predvádzala svoju vedomostnú ekvilbristiku. Tentoraz sa však rozhodla, že prehliadku urobí čisto zo svojich odevov. Zrejme prišla k presvedčeniu, že zbierka už je hodná obstáť na dobovo-módnom kolbišti aj sama. Z fotiek, ktoré mám k dispozícii odhadujem zastúpenie orginálov na 20%, zvyšok sú vyššie zmieňované 80s does, možno aj 90s does, súčasné handry zo sekáčov, “repliky” z krásnych umelých látok. Doplnky skoro všetky súčasné, hrajúce sa na dobové. Klobúky skoro všetky súčasné, väčšinou fascinátory. Dobové odevy jak oči. Ibaže by nie.

Tieto modré šaty sú originál z 30. rokov, doplnené sú stuhou namiesto opaska, kde je namiesto pracky umiestnená brošňa, ktorá úboho visí dole. Kabelka originál nie je. Bielu líšku by som pred verejným predvádzaním dala vyčistiť. Elastické rukavice, o existencii ktorých nemali v danej dobe ani chýru.

Replika šiat z 30. rokov. Látka je nejaký akože hodvábny polyester. So vintage! Fascinátor neviem určiť. Možno je to originál z 50. rokov, teda úplne mimo tretej dekády. Neva.

Tieto šaty sú zrejme orginál, ale úplne bezcenný, no možno sú mladšieho dáta. Inak sú všetky doplnky súčasné. Neviem, ktoré obdobie to má predstavovať. Niečo pre tých, ktorí sa chcú o dobových doplnkoch dozvedieť viac. Lenže majú smolu.

Moje obľúbené flapper repliky. Úžasne syntetické, až jedovato pôsobiace farby, lacná organza, umelý zamat, či čo to je, úplne gýčové spracovanie. Šaty podľa mňa netreba ani prať, stačí ich pretrieť handrou. Tá umelosť z nich priam sála. Kdeže sú materiály tej doby - brokáty, hodváby, šifóny? Nikde. Elastické saténové rukavice, turban zrejme z Číny. A čo by to bola za flapper girl bez cigaretovej špičky, ktorú vlastne žiadna rebelujúca flapperka nepoužívala? Na dobovej módnej prehliadke by som v dekáde 1920s skôr očákavala niečo takéto.

Tieto šaty sú zrejme z 90. rokov, môžu byť aj neskoré 80. Klobúk od súčasnej modistky. Neviem, akú dobu má toto predstavovať.

80s does 40s prom dress. Úžasné.

“Replika” šiat z 30. rokov. Šaty boli pôvodne hodvábne s hodvábnou krajkou. Táto replika je urobená z nejakého hrejivého elastického úpletu, ktorý nedovoľuje strihu pekne splývavo dopadať k telu, ale všelijako smiešne vytŕča a pôsobí ako výkres. Čipka je umelá a jej dizajn je strašne infantilný. Takisto pôsobí tvrdo a šaty pripomínajú skor korytnačí pancier. Klobúk od súčasnej modistky s motívom vlčieho maku, čo je symbol obetí vojen, ktoré si od konca prvej svetovej vojny pripomínajú krajiny Commonwealthu.

Súčasný odev, ktorý má predstavovať kostým 30. rokov.

80s does 20s. Šaty, za ktoré by sa nehanbila ani ťarchavá princezná Diana. Klobúk je podľa všetkého nepodobenina. Podľa fotiek boli dvadsiate roky zastúpené dvoma hrozivými replikami a týmito šatami, tzn. žiaden orginál.

Nesmierenu ambicióznosť a zároveň totálny diletantizmus spomínanej zberateľky hádam najviac ilustruje táto spoločná fotografia jej modelov z prednášky o dobovej móde v Pistoriho paláci túto jar. Je na nej presne nula originálnych ženských odevov. 

Záver

Záverom musím spomenúť, že v Česku je niekoľko krásnych zbierok dobového odevu a tiež sú tam šikovné historické krajčírky, ktoré šijú veľmi dobré repliky. U nás tomu tak nie je. No v Česku je i viac rôznych takýchto pseudozbierok a sú teda omnoho bizarnejšie ako tie naše.

Keď na to nemáte, nerobte to.

Otázka znie, prečo? Aký má toto význam? Mne ako nadšencovi histórie odievania to nič nedá, nemá to žiadnu výpovednú hodnotu. Je to ten falošný Mucha, ktorý sa navyše na Muchu ani nepodobá. Vás by to neurážalo? Mňa áno. Nie je to ani estetické, ani elegantné. Ak chcete mať skutočnú zbierku, musíte obetovať peniaze a čas. Musíte vedieť kam ísť a kde hľadať. Ak to neobetujete, ostane vám len vaša túžba a takýto zbierkový nepodarok a vašou métou sa stane presvedčiť všetkých, že vaša zbierka má hodnotu. Čo si myslíte? Že si to nikto nevšimne? Že ak budete stokrát opakovať, že róby sú originály, že sa to nakoniec stane pravdou? Ja viem, máte vaše kúzelné slovíčka “replika” a “dobový” a za tie skrývate túto smutnú pravdu. Ak si to robíte len v súkromí pre seba, máte na to právo, ak ale začnete ľuďom prezentovať túto lož, musíte rátať s tým, že na to niekto príde. Je to úbohé a malé. Devalvujete tým už aj tak veľmi malé povedomie a histórii odevu u nás, zatláčate prácu skutočných odborníkov do úzadia, lebo vy chcete svietiť, vy chcete byť Podolské a Mandlové. Nikdy nimi však nebudete, nemáte totiž úroveň. Vo vašom svete je iba plytká závisť a narcizmus, nie je tam elegancia pravdy a vkusu, čo sú atribúty dám sveta Hany a Adiny.

V blogu som použila fotografie z verejne dostupných portálov, nikomu som do súkromia nasilu nevliezla. A pravdupovediac, ani by som nemala chuť. Dole sú uvedené zdroje.

Autori fotografií: 

Karel Plicka

Zdroje:

https://www.facebook.com/damskamodnarevue/  

https://www.instagram.com/berolinensis/

https://www.instagram.com/orsami/ 

https://www.instagram.com/perran.creevey/

https://www.instagram.com/ohgloomysunday/ 

https://www.instagram.com/h.arg/ 

https://www.instagram.com/everardmanu/ 

https://www.instagram.com/sydneyflapper/ 

[sherlock-hezky-cesky]

Mystery a romance: Předpovědi před čtvrtou sérií

napsala archipelagoarchaea dne 27. 7. 2016

překlad: Josie

korektura: Štefka

(pozn. překladatelky: Přestože se tenhle článek dá číst samostatně, doporučuji přečíst až po přečtení autorčiny analýzy Mystery a romance – Čtyři linie seriálu Sherlock, kterou najdete přeloženou v odkazu. Také upozorňuji, že velmi podstatná část textu je v tabulce, která se v mobilní aplikaci bohužel nezobrazí.)

Takže. Nemyslím si, že by John měl plán, co se Mary týče. A nemá ho ani Sherlock. Já vím, já vím. Ale Reichenbach byl taky dost hrozný a ten byl definitivně skutečný, takže jsme už na bolest a frustraci zvyklí, ne? V mé úvaze každopádně hraje zásadní roli existence struktury tří dějství a fakt, že Johnova dějová linie je dlouhá 15 epizod, kdežto Sherlockova 12, a také že se příslušné dějové body vzájemně zrcadlí (např. Johnův Střed zrcadlí Sherlockův Střed).

Prázdný pohřebák i Poslední slib jsou obě epizody o „Myslel jsem, že se konečně vracím domů, ale tys mě přece jenom nechtěl.“ V Prázdném pohřebáku čelí Sherlock důsledkům svého rozhodnutí (Reichenbach), ale ještě není připravený čelit svým démonům. Takže bojuje se symptomy (ztráta Johna), ne s problémem jako takovým (potlačování citů). Poslední slib je pro Johna to samé akorát obráceně. Sherlockovou reakcí na to, že se John nevrátil domů, bylo pohroužit se do plánování svatby (toho, o čem si myslí, že John chce), přestože to nesnášel a přivedlo ho to do ještě větších problémů. Vzhledem k Poslednímu slibu si myslím, že je velmi pravděpodobné, že John není proaktivní o nic víc. Bude o Sherlocka bojovat, ale bude to souviset s něčím, o čem si myslí, že to Sherlock chce. Pohrouží se do manželství s Mary, přestože to nesnáší, protože ho o to Sherlock požádal, což ke konci čtvrté série povede k ještě větším problémům. Asi takhle:

  Dějová linie Sherlock JohnEpizoda Reichenbašský pád Znamení tříVelká chyba Zfingoval vlastní smrt a Johnovi to neřekl. Oženil se s Mary.Příčina chyby (Všimněte si té ironie) Řídil se hlavou (minimalizovat nebezpečí nájemných vrahů) místo  srdcem (John). Řídil se hlavou (zavázat se „stabilnímu“ partnerovi) místo srdcem  (Sherlock).Podílející se faktor Je přesvědčený, že do něj John není zamilovaný. Je přesvědčený, že do něj Sherlock není zamilovaný.Epizoda Prázdný pohřebák Poslední slibDůkaz, že protagonista se svou chybou není úplně spokojený Pokusil se o romantické znovushledání poté, co se choval  „sociopaticky“. Zdá se mu o Sherlockovi, zatímco spí vedle své manželky.Náhlé probuzení John truchlil, zaútočí na Sherlocka. Mary je lhářka, zastřelí Sherlocka.Napomenutí „Nechals mě truchlit.“ „Vybral sis ji.“Důležitý návrh John požádal Mary o ruku. Sherlock požádal Janine o ruku.Závazek, jejž návrh symbolizuje John se zaváže bezpečnému heteronormativnímu životnímu stylu. Sherlock se [údajně] zaváže své bezpečné osobnosti „sociopata“.Nejasnost způsobená závazkem John skutečně upřednostňuje Mary a Mary je jeho ideální partnerkou. Sherlock skutečně upřednostňuje být sám.Důsledek s dlouhodobým dopadem John potkal Mary. Sherlock se stává zločincem, je odkázaný na schovívavost vlády.Důležité tajemství objektu milostného zájmu John miluje Sherlocka nejvíc na světě, ale je přesvědčený, že  Sherlockova Velká chyba je důkazem, že ho Sherlock nemiluje stejným způsobem. Sherlock miluje Johna nejvíc na světě, ale je přesvědčený, že Johnova  Velká chyba je důkazem, že ho John nemiluje stejným způsobem.Zásadní vodítko ignorováno jako pouhé zbožné přání „Lhářka.“ „Podívejte, jak vám záleží na Johnu Watsonovi.“Důsledek mylného přesvědčení Sherlock „schvaluje“ Johnovo manželství. John se „udobří“ s Mary.Epizoda Znamení tří 4x01 a 4x02Polopravda Sherlock je přesvědčený, že ztrácí Johna i jejich společnou práci na  případech. John je přesvědčený, že ztrácí Sherlocka i jejich společnou práci na  případech.Zbabělý čin (Beznaděj) Sherlock Johnovi neřekne, co cítí. John Sherlockovi neřekne, co cítí.Role protagonistou přetrpěná na žádost jeho objektu milostného zájmu Plánuje svatbu (láska k Johnovi promítnutá do Mary). Zůstává s Mary (láska k Sherlockovi promítnutá do Mary).Důkaz pocitu neštěstí „Do boje.“ atd. ??Důkaz lásky Sherlockova naprostá oddanost Johnovi a závazek Johnově volbě Johnova naprostá oddanost Sherlockovi a závazek Sherlockově volběBolestný, neodvolatelný důsledek (Zničující cliffhanger) Mary je těhotná a John na Sherlocka nebude mít vůbec čas. ??Okamžik odhalení (okolo 75 %) John je do Sherlocka zamilovaný. Sherlock je do Johna zamilovaný.Vyrušení od Odhalení pokus o vraždu Sholta ??Citový dopad Odhalení Kdyby to Sherlock věděl, mohl Velké chybě zabránit. Kdyby to John věděl, mohl Velké chybě zabránit.Epizoda Poslední slib 4x03Počáteční reakce na Odhalení (Regrese) drogy + komedie s Janine („Lidské selhání.“) Deprese a vztek? Nedůvěra? („Proč je všechno vždycky moje chyba?!“)Spouštěč Krize (Nepřímý výsledek Regrese) Mary zastřelí Sherlocka. Maryina pomsta?[Neuvěřitelně romantické] Vykoupení z Velké chyby (okolo 25 %) skutečná smrt a skutečné zmrtvýchvstání kvůli Johnovi Explicitně Mary kvůli Sherlockovi zavrhne?Chybný úsudek Pokusil se ochránit Johnovo manželství, aniž by si o tom  s Johnem promluvil. ?? aniž by si o tom s Sherlockem promluvil.Oběť (pozn.: záměr důležitější než skutečné důsledky) Stává se zločincem (ztrácí domov, práci i Johna). ??Nadějné znamení skoro-vyznání lásky, letadlo se otočí skutečné vyznání lásky (Sherlock vysvětlí předchozí nedorozumění,  např. Irene?), kanonický JohnlockEpizoda 4x01 a 4x02 5x01 až 5x03  Sherlock se vypořádává s vnitřními démony, bojuje až do samého  vyvrcholení. John se vypořádává s vnitřními démony, bojuje až do samého vyvrcholení.Epizoda 4x03 5x04??Náprava Sherlock věří Johnovi i své lásce k němu navzdory velkému  racionálnímu důkazu. (Láska vítězí nade vším.) John věří svým přátelům a rodině?Rozuzlení Sherlock přemůže Moriartyho a jeho dlouhodobý plán díky Nápravě,  otevřeně přijme „srdce“. Odkazy na Reichenbašský  pád / Prázdný pohřebák nebo Velkou  hru? John přemůže homofobii/skrývání se, otevřeně oslaví vztah s  Sherlockem. Odkazy na Znamení tří / Poslední slib nebo Skandál v Belgravii?

John v podstatě není připravený převzít otěže, ačkoli se domnívám, že se o to v 4x03 pokusí a pokazí to, protože svým démonům ještě nečelí zpříma. [Pozn.: Tohle není úplná tabulka. Mám také spoustu paralel pro Velkou hru → Skandál v Belgravii a ještě víc pro Reichenbašský pád → Znamení tří. A nejspíš bych neměla dělat seznam paralel Studie v růžové → Studie v růžové, ačkoli bych klidně mohla. Události, ke kterým ještě nedošlo, jsou samozřejmě spekulativní.]

4x03 musí být v zásadě o tom, jak John Sherlocka zoufale miluje a všeho se pro něj vzdá, aniž by u něj došlo k potřebnému emočnímu vývoji (Johnova Krize), stejně jako byl Poslední slib o tom, jak Sherlock miluje Johna (Sherlockova Krize) – nejspíš stejně jako v Posledním slibu kvůli Maryině psychopatické majetnickosti vůči Johnovi. Až na to, že to Sherlock tentokrát nenechá nabrat tak špatný konec, protože je ve své dějové linii mnohem dál, než byl John v Posledním slibu. Myslím, že tam zrcadlení bude, ale že se bude vyvíjet pro jejich vztah mnohem pozitivněji (ačkoli mám i za to, že čtvrtá série bude opravdu mnohem temnější). Původně jsem si myslela, že by zaonačit, aby k Johnově Krizi a Sherlockovu Vyvrcholení došlo zároveň, šlo jenom obtížně, ale teď si myslím, že Johnova Krize bude pro Sherlocka poslední zkouškou, kterou když složí, dokončí tím svoji vývojovou linii. Nejjednodušší by bylo, kdyby byli něčím odděleni, např. pokud by to na Johna ušili á la Velká hra a byl by na útěku á la Reichenbašský pád, ale Sherlocka by opustil, aby ho ochránil. (Zní to povědomě? Hahaha… ha.)

Přestože v sobě Krize obecně zahrnuje nějaký druh regrese, myslím, že Johnovy činy budou svým způsobem nesmírně romantické. Jen se podívejte na Poslední slib: byl Sherlockovou Krizí, celou řadou jeho chyb, přesto v něm ale bylo zmrtvýchvstání v paměťovém paláci a scéna na ranveji. Tragické scény, ale přesto zcela jasně scény o hluboké lásce. V 4x03 toho očekávám mnohem víc, ale od Johna.

Jejich vztah je klíčovým záměrem celého seriálu i alfou a omegou vývoje Sherlockovy postavy. Proto všechno, co se stane s jakoukoli jinou postavou, musí tenhle vztah podpořit; buď to podnítí změnu (jako Mary ve Znamení tří nebo Moriarty v Reichenbašském pádu) nebo to bude reflektovat nějaký aspekt jejich vztahu. Takže ostatní postavy mohou zemřít nebo být „odhaleny“, ale pouze takovým způsobem, jaký tomuto vztahu pomůže se rozvinout. Proto já osobně pochybuji o mnohých z těch dramatičtějších „odhalujících“ teorií. A jak také můžete vidět, spousta toho, co jsme doteď dostali, je vážně, vážně velmi důležitá pro vývoj jak Johnovy tak i Sherlockovy postavy. Spousta je toho bolestivého, ale to proto, že oba mají vnitřní démony, které ještě nezačali řešit. No, ne dokud Strašlivá nevěsta Sherlockovi nezavdala pořádný kopanec správným směrem. Takže jak říkám, mimo toho, co už máme potvrzené, nevidím nic, co by mohlo být snový svět nebo paměťový palác.

Samozřejmě že vzhledem k tomu, že je tohle moje teorie a moje dílo, tak na tom dost lpím a jsem maličko zaujatá. Ale opravdu si myslím, že tohle je základní struktura seriálu!